Kosei Ono

cz

Jak byl přijímán Vynález zkázy (1958) v Japonsku, Zeman a příběhy J. Vernea

Vynález zkázy byl u nás uveden do kin poprvé v roce 1959, přibližně v době, kdy jsem chodil ještě na střední školu. Film distribuovala jedna z největších japonských společností, která mimo jiné vlastnila největší tokijské kino.

Film se hned stal událostí, všichni jím byli naprosto fascinovaní. Z odstupu let se mi dokonce zdá, že Vynález zkázy měl později ohromný vliv na japonské filmaře, ale i na vkus filmové kritiky. Byli jsme učarovaní z toho, jak se Zemanovi podařilo uvést do pohybu známé rytiny z knih Julese Verna, jak oživil svět fantazie. Nic podobného nebylo v Japonsku do té doby k vidění, takže nakonec i já jsem se stal velkým Zemanovým fanouškem.

Když se dodnes někoho zeptáte u nás na Karla Zemana, většina si vybaví právě jeho adaptaci Vynálezu zkázy. Šlo o jediný jeho snímek, který byl promítán v tokijském velkém kině, kde normálně běžely pouze hollywoodské velkofilmy. Další Zemanova díla byla uváděna spíše v rámci menšího okruhu umělecké distribuce. Možná tomu napomohlo i to, že v roce 1958 získal Zeman s Vynálezem zkázy Velkou cenu na bruselském filmovém festivalu.

Zeman měl vlastní osobitý styl, jímž zobrazoval svůj fantastický svět. Do filmu se snažil vtisknout život. Skutečnost, ve které žil, přizpůsoboval onomu světu, jenž vytvářel. Tím se jeho fantastika lišila od mnoha ostatních vědeckofantastickým snímků té doby, které z reality vůbec nečerpaly.

V anketě jednoho filmově-populárního čtrnáctidenníku v Japonsku, kde se hlasovalo o nejlepší film roku 1959, skončil Vynález zkázy na devátém místě. To byl samozřejmě ohromný úspěch. Řada filmových kritiků si snímek nesmírně cenila, navíc tento film dobře zapadl do dobového kontextu, který byl poznamenám sílícím protiamerickým a protiatomovým hnutím. Oceňovali jej zejména ti, kteří se účastnili tehdejší polemiky vedené proti používání jaderných zbraní. Mimochodem nedlouho předtím, tedy v roce 1954, byl vyhlášen známý program pomoci japonským rybářům, trpících zdravotními problémy, které byly způsobené následky amerického testování vodíkových pum v jižním Pacifiku a radioaktivního spadu. Připomenul bych, že ve stejné době vznikl film Odžira, vypovídající o stoletém japonském komplexu ze Spojených států. Nakonec i v původní adaptaci Godzilly lze najít ohlasy kritického postoje Japonců k atomovým pokusům Američanů. Vynález zkázy byl tedy chápán jako další komentář k aktuálnímu tématu a i proto promlouval k široké japonské veřejnosti.

Velikým obdivovatelem filmu byl rovněž stěžejní poválečný spisovatel Kóbó Abe, někdy nazývaný japonským Kafkou, který byl sám autorem řady fantaskních románů. Nedávno v Japonsku vyšlo jeho souborné dílo. Po shlédnutí Zemanova filmu napsal do jednoho filmového časopisu nadšený článek, že Vynález zkázy je dlouho očekávaným filmem, velikým dílem, jaké by jednou rád sám natočil. Podle Abeho vyčníval Vynález zkázy nad vším, co v té době vznikalo. Zemanovi se podařilo zachytit lidskou imaginaci v obrazech filmu. Co bylo u něj vzrušující, divák postupně přestával rozeznávat rozdíl mezi skutečností a fantazií. Velmi důležitou roli mají také herci, neboť film není pouhým prostředkem k exhibici různých nových technik.

Zdá se mi, že tento spisovatel Zemanovi dobře rozuměl. Mimochodem v 50.letech byla jedna z Abeho povídek přeložena do češtiny. Projevilo o ni zájem jedno pražské filmové studio, které plánovalo natočit animovanou edici jeho povídkového cyklu Kouzelná křída. Příběhy jsou spojeny s tabulí, na níž všechno, co nakreslíte, za chvíli obživne. Avšak z neznámých důvodů nebyl tento animovaný projekt nikdy zrealizován.

Pro mě osobně byl Vynález zkázy důležitý hned z několika důvodů. S jeho pomocí jsem objevil princip trikového filmu, o němž jsem v době, kdy jsem chodil na střední školu, neměl valné ponětí. Samozřejmě jsem už znal staré filmy Georgese Mélièse. Ale netušil jsem, jakým způsobem se triky v kinematografii dále vyvinuly či jakých dokonce využívaly technik. Až později jsem zjistil, že vůbec prvním trikovým filmem, natočeným v hollywoodském technicoloru, byla Cesta na měsíc Barona Haskina. Ale jeho tvůrci s Georgem Palem v čele neradi slyšeli, že vytvářejí triky, neboť to znělo, jako by se snažili někoho podvést. Raději zavedli termín „film se speciálními efekty“. Natáčeli vlastně realistický vědeckofantastický film, tedy realistický z vědeckého, futurologického pohledu. Mimochodem autorem byl emigrant, který v roce 1938 utekl z Maďarska do Spojených států. Měl filmovou průpravu, neboť se před odchodem do zámoří zabýval pouze loutkovým filmem. Po Cestě na měsíc natočil v roce 1953 ještě Válku světů a můžeme jej považovat za režiséra, který inspiroval také Karla Zemana. Nicméně je zajímavé, že v Evropě přetrval – na rozdíl od Spojených států – onen původní termín trikového filmu. zato v Americe se od té doby říká zkrátka filmy se zvláštními efekty.

Jak jsem později sám zjistil, Karel Zeman byl ve své době v písemném kontaktu s Georgem Palem, který jej dokonce zval ke spolupráci na loutkovém filmu. Tento filmař a průkopník trikové kinematografie natočil vůbec první barevný loutkový film. A Zeman velmi stál o setkání, ale bohužel na spolupráci nikdy nedošlo.

Za druhé, Zeman je dodnes zajímavý a aktuální svým spojením s romány Julese Verna, které dovedl nesmírně inovačně oživit. Zmínil bych, že Verne byl hned po Shakespeareovi jedním z prvních cizích autorů, který byl přeložen do japonštiny – a to už v 80. letech devatenáctého století. Ovšem překlad knižní předlohy Vynálezu zkázy vyšel až po velkém úspěch Zemanova filmu, navíc nikoliv pod Verneovým původním názvem Face au drapeau, ale pod titulem filmu. Vzápětí se Vynález zkázy stal jednou z nejoblíbenějších verneovek v Japonsku.

Mimochodem příběh Na kometě jsem znal zase díky americkému komiksu, který zaznamenal v 50.letech velký nástup. V komiksové verzi vycházela řada i klasických příběhů jako Tři mušketýři nebo samozřejmě verneovky. Takže původní román Na kometě jsem nečetl, zato jsem byl uchvácen komiksovým zpracováním. Ale když jsem viděl poprvé Zemanův film, na komiks jsem okamžitě zapomněl. Ve filmu bylo navíc spoustu humoru, nových technik, jež Verneovu poezii povyšovaly a posouvaly jinam – i než předtím Georges Méliès.

S Karlem Zemanem jsem se poprvé osobně setkal v roce 1984 v Turíně a poté v Kanadě na festivalu animovaného filmu. Jako vlastně první Japonec jsem s ním udělal rozhovor. Zeman měl být následně čestným prezidentem hned prvního ročníku japonského festivalu animovaného filmu, který byl uspořádaném v Hirošimě. Velkým bojovníkem za vznik tohoto festivalu byl náš animátor Kinošita, ale mnoho dalších kolegů nevěřilo, že by se taková věc mohla v Japonsku uchytit. Mysleli, že to je bláhový nápad. Jenže jakmile se z festivalu stala úspěšná akce, najednou chtěli být všichni jeho součástí. Dnes už hirošimský festival funguje dvacet let s velmi kvalitním zázemím.

Zeman mi tehdy říkal, že jako malý kluk se v Paříži s Georgesem Mélièsem osobně setkal. Přiznal se k obdivu k tomuto průkopníkovi kinematografie, jímž se cítil být ovlivněn, třebaže jeho filmy jsou nakonec odlišné. Zeman rád využíval princip kontrastu mezi například složitým mechanismem strojů a světem lidskosti, jednoduchosti. V podstatě se pokoušel odpoutat od reality, aby zároveň na plátno přenesl svou vizi o naší skutečnosti. Ve Vynálezu zkázy se například herci pohybují jako loutky a mluví archaickým jazykem. Když byl film otitulkován do japonštiny, zmizela z něj tato archaičnost. Celý film pak najednou vyzníval úplně jinak, než byl původní tvůrcův záměr. Zeman mi řekl jednu důležitou větu, že se nikdy nesnažil o napodobení skutečnosti. V takovém případě by nemohl dosáhnout oné fantastičnosti a magičnosti.  Ovšem skrze fantazii hledal náš svět.

Když jsem s Karlem Zemanem mluvil naposledy, už se necítil dobře. Měl problémy se srdcem. Říkal, že musí brát nitroglycerinové tablety. V našem rozhovoru jsem se ho ptal na další projekty. On se začal velmi smát a odvětil: „Vždyť jsem vám právě řekl, že beru nitroglycerin. A vy se mě ptáte na další film.“

V japonském městě Karia je stálá výstava prací Karla Zemana, jehož dílo si tu stále připomínají. Hned vedle muzea je kavárna, kde si můžete objednat sušenky, které nikde jinde nenajdete. Jejich tvar je okopírován z jedné ilustrace Karla Zemana.

en

Japanese writer, film and comics critic, was born in Tokyo. After graduated from International Christian University of Tokyo in 1963, he worked for NHK (Japan Broadcasting Corporation), took care of educational TV and radio programs both at Education and International Division.

How Karel Zeman’s Films Have Been Received in Japan, or My Zeman Experience

1、 The First Impact

When Karel Zeman’s trick film feature “Vynález Zkázy” (Destructive Invention) was released at one of Toho Film Company’s major cinemas in Tokyo in 1958, Kobo Abe (1924-93), an acclaimed writer on the post-war literature scene in Japan, extolled the film more than anyone else. “This is exactly the kind of film I have been looking forward to seeing for a long time,” he wrote in his essay. “If I ever get the opportunity, I would like to make such a film myself. Leaping far above existing films today, developing brand new film techniques, Zeman succeeded in capturing the human imagination and presented it in concrete images as if Max Ernst’s works had begun to move. With this film, the fixed idea that visualization inevitably imposes a limit on imaginative power is completely erased. Abe visited Czechoslovakia in 1956 and two of his short stories were translated into Czech in 1957, the first time his works were published outside Japan. At that time, he was occasionally called the Kafka of Japan. He became internationally known by his novel “The Woman in the Dunes” (1962) and the film version, which he scripted himself.

With the success of Zeman’s film, Jules Verne’s novel “Face au drapeau” was for the first time published in Japan using it’s film’s title (Destructive Invention). Since then  it became one of the most popular Verne novels ranking with such books as “Around the World in 80 Days” “20,000 leagues under the Sea” ,“Journey to the Center of the Earth.”

For most Japanese film fans, “Vynález Zkázy” is still remembered as the most impressive Zeman film.

2、”Krabat” and Papercut Animated Films.

For the first time I saw the film “Krabat” at the New Delhi International Film Festival in January 1979. It was my first visit to India, and as “Krabat” was one of the most impressive films for me at the festival, I wrote about “Krabat” for a Japanese literature magazine back in Tokyo, but I had to wait two years for the screening of the film which was finally shown at Studio 200 Theater in Tokyo in 1981, followed by “Tale of John and Marie” another papercut animated feature by Karel Zeman. “Krabat” is a sort of boy’s initiation story, in which he grows through hard battles with the Devil, and after each battle his face slightly changes. In “Tale of John and Marie,” John’s facial expression is interesting. He looks like he is always watching his own interior. With such a facial expression, John seems to be pulling the film audience deep into his inner world. I think such a facial expression is rare to see in Japanese animated films.

3      My Interviews with Karel Zeman

Just to meet Karel Zeman, I visited Czechoslovakia for the first time in May 1984. Before that I had interviewed George Pal in Los Angeles in 1979. When I interviewed Karel Zeman at the Gottwaldov(Zurin) Children’s Film Festival, he said that George Pal contacted him around 1977 and had exchanged letters since then about the possibility of collaborating to make puppet animated films together. Zeman also said he had met Georges Melies, the first trick filmmaker, in Paris. Zeman liked Melies and his films but had not been influenced by him. My interview with Karel Zeman was the first by a Japanese film critic, and was published in September 6, 1984 issue of the Asahi Shimbun newspaper.

In September 1986, my second interview with Mr. Zeman took place at the Hamilton International Animation Festival in Canada, where I brought more than a hundred still photos of Zeman’s film “Stolen Airship”. The film was just about to be released in Japan by a small film distributor. “Stolen Airship,” based upon Jules Verne’s two books “Two Years Holiday” and “The Mysterious Island,” expresses Zeman’s underlying idea in all his films that “history of men is a history of boys’ mischief”.

My last interview with Mr. Zeman was on August 23, 1987 at the second Hiroshima International Animation Festival, to which he was invited as the director of honor at the festival. It was his first and last visit to Japan. During this rather short interview, he was taking nitroglycerin pills for his heart problem. Celebrating his visit to Hiroshima, Zeman’s film “Off on a Comet” was released in Tokyo.

4      Karel Zeman Retrospective and Art Exhibition

In 2003, the first Karel Zeman Retrospective was held at the Image Forum Theater in Tokyo and thirteen feature and short films were screened, from early puppet comedy films to “Arabian Nights” papercut TV animation series films. The same year, Ludmila Zeman, Karel Zeman’ s daughter, who was already well-known in Japan for her picture books of Sindbad adventures and the King Gilgamesh story, came to Japan, and her papercut animation short film was ahown.

In December 2008, another special screenings of Zeman films was held by Image Forum. In April 2010, the world’s first Karel Zeman Exhibition, held by Kariya City Art Museum in Aichi Prefecture, showed some 250 sketches, and various materials prepared by Karel Zeman for his filmmaking. Some of them will be shown at the Hiroshima International Animation Festival held in August 2010. As a member of Société Japonaise des Études Verniennes established in 2006, I contributed two articles to the society’s annual journal : “Karel Zeman’s Jules Verne Films”(2009) and “Karel Zeman talks about Jules Verne”(2010).