Alena Činčerová : Dámy a pánové, je mi ctí představit pana Paula Wellse, profesora a vedoucího animační akademie univerzity v Loughborough.

Paul Wells : Všechny zdravím a chtěl bych moc poděkovat za pozvání. Děkuji za to, že mohu být součástí této jedinečné akce. Omlouvám se za zpoždění. Původně jsem měl přiletět již v sobotu, ale kvůli sopečnému prachu byl můj let odložen. Tato situace mi připomněla Vynález zkázy.

Sdílím pocit Heitora Capuzza, že je velmi obtížné přijít před vás, před experty, před nadšence pro práci Karla Zemana. A také si říkám, co vám mohu nabídnout… Ale na druhou stranu jsem také obrovským fanouškem Zemanovy práce.

Jedna z nejzajímavějších věcí, která se mi v mé profesi podařila, bylo stát se „propagátorem“ animace. Animace dlouho nebyla součástí mediálních studií, filmových studií ani kulturních studií. Teprve po dlouhém úsilí se podařilo, aby byla studována na univerzitách po celém světě. Naštěstí je stále více lidí, kteří animaci učí a kteří se o animaci zajímají.

Já sám na univerzitě přednáším mimo jiné o tvorbě Karla Zemana. Snažím se koncipovat přednášky tak, aby jim rozuměli nejen odborníci, ale také širší posluchačstvo.

Jak máme chápat práci a odkaz Karla Zemana? Jakým způsobem máme nahlížet na Zemana jako na umělce a na filmaře? Jaká jsou klíčová témata a přístupy Zemanovy práce? Jaký je Zemanův vliv v dnešní době?

Myslím, že jeho vliv je mnohem větší, než si představujeme. Podle mne bychom měli Zemana vnímat jako předvídavého umělce. Někoho, kdo se díval dopředu. Díval se současně na přítomnost i budoucnost a tyto dvě polohy dokázal skloubit dohromady.

Zadruhé byl Zeman velmi pragmatický filmař. Může to znít zvláštně, když pomyslíme na jeho fantastické filmy plné představivosti. Nicméně Zeman i jeho kolegové museli být pragmatičtí, aby dokázali vyjádřit a realizovat iluze a nápady v praxi. I dnes jeho obrazy stále fungují. Je to tím, že byl praktický člověk a že věděl, jak dosáhnout svého cíle.

Zatřetí je Karel Zeman velmi pokrokový filmař. Jeho filmy byly nesmírně inovativní a měly ohromný vliv.

Na jeho práci mě nejvíce fascinuje promyšlená animace. Zeman věděl, jak naanimovat jakýkoli obraz. Ať už to byl obraz dvojrozměrný, trojrozměrný, ať šlo o tradiční animaci či animaci hrané akce. Ve všech těchto případech byl Zeman velmi inovativní a nacházel stále nové způsoby, jak dělat film.

Důležité je zařadit Zemana jako umělce do širší perspektivy nejen v oblasti filmu. Můžeme si připomenout jeho komerční tvorbu ve Francii ve 30. letech. V této době se začaly utvářet moderní formy, třeba na plakátech. Na tomto výtvarném ztvárnění vidíme počátky toho, co Zeman později rozvinul. Šlo o surreálné juxtapozice. Dalším rozměrem bylo skládání obrazu do vrstev. A také sugestivní vyprávění. Zeman byl výborným vypravěčem. Myslím, že je důležité zařadit Zemana do takto širšího kontextu. A také do širší tradice českého surrealismu.

Když se podíváme ne přední české surrealisty, Toyen, Karla Teigeho, Václava Tikala, jsou to velmi radikální umělci. Myslím, že Zeman mezi surrealisty svým způsobem patří. Vytváří surreálný obraz, který je prostředkem pro dobrodružné vyprávění. Toto vyprávění je nevinné, hravé. Při jakékoli tvorbě pro děti se umělec může vyjadřovat daleko svobodněji, neboť na dětskou představivost není nahlíženo jako na politickou.

Svůj názor na animaci si také utvářím skrz pohledy ostatních akademiků, skrz onu akademickou perspektivu. Velmi zajímavou knihu o historii zvláštních efektů napsal Norman Klein. Hovoří v ní o stylu vnímání – o určitých předpřipravených prostorech. Právě do těchto předpřipravených prostor nás zve Zeman skrz nádherný příběh a obrazy. Dává nám prostor, jak se seznámit s hrdiny a prostředím, přestože se jedná o imaginativní záležitosti. Vztahy mezi obrazy jsou nesmírně důležité pro vytváření nových významů. Klein zde říká, že Vatikán může být srovnávaný s Las Vegas, barokní města s Disneylandam a velká obchodní centra s počítačovými hrami.

Když se podíváte na krásný strop od Mantegni z roku 1470, tak krom celé té nádhery, kterou vnímáte komplexně, se vám zároveň nabízí takové jemné, letmé pohledy. Ač se vám zdají náhodné, tak jsou ve skutečnosti úzkostlivě připraveny. V baroku se těmto okamžikům, během kterých zahlédnete něco překvapujícího, říkalo „chvíle úžasu“. Zemanovy filmy jsou také takové. Jsou to ty kouzelné chvilky, během kterých si naprosto zamilujeme jeho svět.

Klein mluví o rozdílech mezi komplexními perspektivami a mezi fixovanou perspektivou. Komplexní perspektivou jsou například malované stropy, panoramata a tak dále, fixní perspektiva naopak zahrnuje rámované obrazy, laternu magiku, optiku, anamorfózu, rámování plátna a podobně. Zeman tyto dvě polohy dokázal úžasně zkombinovat. Navzájem je propojil a toto spojení využil ve prospěch příběhu. I Meliés je v Zemanových filmech ve svém filmovém jazyce vlastně zdokonalen.

Kam zařadit Zemana jako filmaře? Osobně se domnívám, že se nachází mezi dvěma Georgei. Prvním je Georges Meliés. Druhým je George Lucas. Zeman využívá řemeslný jazyk Meliése, ale zároveň předjímá digitální jazyk George Lucase. Nedávno jsem mluvil s Terry Gilliamem, který říkal, že filmaři jako Steven Spielberg, George Lucas, Bryan de Palma a další velmi obdivují práci Karla Zemana. Když se podíváte na filmy George Lucase, ten vliv je tam zcela očividný.

Jeden z nejzajímavějších aspektů dnešní kinematografie je, že se radikálně proměnila s nástupem digitálních technologií. Dosud jsme byli zvyklí na tradiční pookénkovou animaci. Ta zahrnuje kreslenou animaci, papírkovou animaci, koláž, trojrozměrné loutky a podobně. Také jsme byli zvyklí na tradiční hraný film. Poté ale nastoupila digitální technologie, která zásadně ovlivňuje děj i prostředí.

Nedávno jsem se účastnil konference v Polsku. Tam jsem seděl mezi Zbignievem Rybczynskim a Denisem Tupikovem, který je vynikajícím tvůrcem animovaných dokumentů.Trochu jsem se zalekl, neboť Rybczynski řekl : „Budoucnost filmu je Avatar“. A Denis Tupikov řekl : „Nebudu vojákem v armádě Jamese Camerona“. Nebylo mi mezi nimi úplně dobře. Ale je to jejich pohled na film Avatar.  Podle mě je to úžasný film, ale příběh je plný klišé.

Dále se zmíním o tradičním hraném filmu zkombinovaným s animací. Lev Manovich, filmový teoretik, definoval současný film jako kombinaci různých aspektů. Jedná se o kombinaci hraného filmu, malby, zpracování obrazu, skladby, dvojrozměrné počítačové animace a trojrozměrné počítačové animace. Mně se tento názor zdá podobný, jako měl kdysi Karel Zeman. A proto jsem do středu toho diagramu zařadil Karla Zemana.

Ve Vynálezu zkázy dokáže Zeman bravurně skloubit hravost příběhu s nesmírně kritickým pohledem na svět, který je v nebezpečném konfliktu. Zeman vypráví příběh a využívá k tomu všech možných technik. Právě vrstvení obrazů v Zemanových filmech předvídá současné vrstvení obrazů v počítači. Zemanův zájem o materiální prostředí předvídá svým způsobem virtuální prostředí počítačového světa. Spoustu lidí se i dnes domnívá, že Zemanovy filmy jsou tvořeny virtuální animací. To jen dokazuje fakt, že Zeman opravdu předběhl svou dobu.  Zeman přemýšlel o materiálu. Přemýšlel, jak tento materiál propojit s živou akcí. Zemanova práce neustále dokazuje, že animace nepatří na okraj celého filmového odvětví, nýbrž do jeho středu.

Zemanovy filmy můžeme vnímat nejen jako skvělé příběhy, ale nabízí nám také metaforické a metafyzické myšlenky. Především nám ale nabízí pitoreskní dobrodružství, ve kterém se hrdinové musí vypořádat s chaosem světa. Zeman nás v mnoha případech provádí nelogickým světem. Například v Baronu Prášilovi jsme svědky nelogického světa, kterému dává smysl až sám baron Prášil. Můžeme říci, že Zemanův design je pragmatický. Myslím, že filmový design se velmi podceňuje. Zeman přesně věděl, jak skládat obrazy, jak použít barvy, jakou vytvořit kompozici. Pracoval modernistickým grafickým způsobem. Dokázal skěle pracovat s prostorem a perspektivou, měřítkem a materiály. Vytvářel tak iluzionismus a nově vytvořil magický realismus. Dosahuje toho, že se svět zdá být logickým místem a přitom je poměrně chaotický. V jeho filmech narážíme na propracované juxtapozice obrazů a myšlenek. Jeden z nejdůležitějších aspektů nacházející se v srdci Zemanovy práce je to, že Zeman používá mnoho technik, které jsou vzájemně v harmonii. Pro Zemanovy filmy je důležitá jednota obrazu, která vytváří nepřetržitou iluzi. Současní filmaři mají k dispozici digitální technologie a není pro ně problém je navzájem kombinovat.

Nakonec bych se ještě zmínil, proč byl podle mne Zeman velice pokrokovým filmařem. Stejně jako Jules Verne měl Karel Zeman svou představu o romantickém světě plného touhy, lásky a slávy. V kontrastu k němu stojí moderní průmyslový věk, který změnil lidské myšlení. Tudíž Zemanovy filmy zobrazují moderní svět, ale podávají ho romantickým pohledem, který zobrazuje pozitivní stránky lidského údělu. Člověka tedy nevnímáme jako vězně v čím dál komplexnějším světě. V Baronu Prášilovi můžeme najít jakýsi vztah mezi baronem jako komickou postavou a baronem-pragmatikem, hrdinou moderního světa.

Mluvili jsme zde o použití humoru, ironie a květnatého jazyka. Neměli bychom zapomenout na fakt, že Zeman žil v socialistickém světě. Samozřejmě neznám tak dobře kulturní a politické podhoubí Československa v tehdejší době, ale jeho filmy o zdejší situaci lecco napovídají.

V roce 1959 vyslal Sovětský svaz vesmírnou sondu Lunik, která přistála na Měsíci. Poprvé jsme měli možnost vidět na fotografiích odvrácenou stranu Země. V roce 1961 byl do kin uveden Baron Prášil a v témže roce se Jurij Gagarin stal prvním člověkem, který obletěl Zemi ve Vostoku 1. Věda najednou začíná dohánět fantazii. Zemanův film je zároveň oslavou romantismu a zároveň potvrzuje, že dějiny převlékají kabát.

Zemanův film je součástí dneška. Například ve filmu Čas pana Morela je vidět estetika, dobrodružství, kultura strojů. I v současných filmech jsme svědky postojů a způsobů zobrazování jako ve filmech Zemanových. Například u britského umělce Davida McKeana spatřujeme onu juxtapozici různých obrazů jako u Zemana. I na naší katedře animace na Loughboroughské univerzitě se obracíme k Zemanovi. Osobně si Zemanovy tvorby nesmírně vážím. Významnou měrou přispěl do kulturního světa.

Děkuji za pozvání a za poslech.