Latvian Animation

POBALTSKÁ MISE: LOTYŠSKÁ RETROSPEKTIVA

Pobaltská mise AniFestu 2011 letos pokračovala směrem na sever – po loňské Litvě přišlo na řadu Lotyšsko.

Lotyšská animace je mladší než litevská, první zdejší animovaný film Kykyryký (uváděný i v naší retrospektivě) se datuje rokem 1966. Jeho autorem je průkopník lotyšské loutkové animace Arnold Burovs. Ten natočil mnoho loutkových snímků a v tomto směru inspiroval a podpořil další tvůrce (např. Gunārse Bērziņše, autora filmu Si-Si-Dra).

Určitou opozici této loutkové tendenci vytvořila činorodá autorka Roze Stiebra ve studiu Dauka, které založila v roce 1969 společně s Ansisem Bērziņšem. Z její tvorby, zaměřené většinou na lotyšský folklor,  jsme vybrali poetický kreslený snímek Sedí pohádka na prahu (1987).

Prudký rozvoj lotyšské animace nastává po vyhlášení nezávislosti Lotyšska. V mezinárodním kontextu jsou nejvíce oceňovány filmy Vladimira Leščiova a Signe Baumane, naše retrospektiva ale zahrnuje i filmy feministicky zaměřené režisérky Aiji Bley.

V post-sovětské lotyšské animaci můžeme vysledovat dvě tendence – jedna navazuje na loutkovou tradici započatou Burovsem, který se svým vlivem na tamní animovanou tvorbu může rovnat v našem prostředí s Jiřím Trnkou. K tomuto směru se hlásí například Jānis Cimermanis se svým filmem Lotyš nebo Nils Skapāns, který „loutkovým způsobem“ animuje plastelínu, a to jak ve filmech pro děti, tak ve snímcích pro dospělé diváky. Z jeho tvorby uvidíme Provokaci (2002).

Druhá tendence naopak projevuje příklon k jiným technikám a vychází z autorských rukopisů kreseb. Z těchto filmů jsme vybrali Nespavost Vladimira Leščiova. Pásmo prostupují vtipné, ironické a provokativní epizody ze série V rytmu sexu, za níž stojí svérázná Signe Baumane. Ta z Lotyšska přesídlila do New Yorku, kde se začlenila do tamního nezávislého animačního okruhu tvůrců, kterým kraluje Bill Plympton.

Na lotyšské retrospektivě jsme spolupracovali s lettonistkou Denisou Šelelyovou a se Zandou Dūdinou z Lotyšského národního filmového centra. Kromě Lotyšského filmového centra nám velmi pomohlo i Velvyslanectví Lotyšské republiky v ČR, které také poskytlo festivalu jednu ze záštit. Děkujeme!

ÚVODNÍ SLOVO VELVYSLANCE LOTYŠSKÉ REPUBLIKY

Lotyšská kinematografie má již stoletou historii, ale animovaný film se v Lotyšsku zrodil teprve v roce 1966. Pro porovnání lze zmínit, že lotyšská animace je přibližně o deset let mladší než český animovaný hrdina mého dětství „Krteček“. Od té doby prošla lotyšská animace cestou prudkého vývoje a proměny a dobyla srdce mnohých lotyšských i zahraničních diváků a profesionálů. Doufám, že lotyšská animace získá nové přátele i v České republice.Dnes lze s jistotou tvrdit, že posledních deset let lotyšská animace zažívá největší rozkvět a také uznání v mezinárodním měřítku. Po obnovení nezávislosti Lotyšska se odvětví kinematografie, zvláště animace a dokumentárních filmů, rozmohlo jako schopný kulturní a ekonomický průmysl. O tom, že animaci v lotyšském filmovém průmyslu patří zvláštní místo svědčí to, že každý rok jeden či více lotyšských animovaných filmů získávají mezinárodní filmová ocenění. Toto je velký úspěch pro malý národ.

Pobaltská mise Vás provede 45 lety dějin lotyšského animovaného filmu počínaje prvním lotyšským animovaným filmem a konče nejnovějšími filmy, které se v loňském roce účastnily Mezinárodního festivalu animovaných filmů v Annecy a Filmového festivalu v Cannes. Přestože je historie lotyšského animovaného filmu poměrně krátká, dokázal se lotyšský film dobře začlenit do společného kontextu světové animace. Dokazují to nejen četná ocenění z mezinárodních festivalů, ale také spolupráce se zahraničními tvůrci celovečerních animovaných filmů.

Lotyšská retrospektiva je pokusem o poskytnutí přehledu a bližšího seznámení s lotyšskou animací. Doufám, že bude příjemným objevením pro široké publikum, že obohatí Vaše kulturní zážitky a obeznámí Českou republiku s lotyšskou animací. Příjemnou podívanou!

Kaspar Ozoliņš velvyslanec Lotyšské republiky v ČR

RETROSPEKTIVA LOTYŠSKÝCH ANIMOVANÝCH FILMŮ

Signe Baumane (1964) je režisérka, animátora a scenáristka animovaných filmů. V roce 1989 dokončila studium filosofie na Moskevské univerzitě a začala pracovat ve studiu animovaných filmů Dauka v Rize jako animátorka a malířka. Nakreslila a režírovala také několik animovaných reklam pro televizi. V roce 1991 debutovala jako scenáristka a režisérka. V letech 1991-92 žila v Moskvě, kde ilustrovala dvě knihy. V roce 1993 se vrátila do Lotyšska, pracovala v loutkovém divadle, vytvářela loutky a kostýmy, připravovala představení. V roce 1995 se přestěhovala do New Yorku, od roku 1996 pracovala v nezávislém studiu slavného animátora Billa Plymptona, jehož film byl nominován i na Oscara.

Signe Baumane publikovala v uměleckých časopisech (1997-02), přednášela animaci (2000-02), ilustrovala dětské knížky, společně s Billem Plymptonem a Patrickem Smithem založili spolek nezávislých animátorů Square Footage Films. V roce 2005 se stala členkou Akademie filmového umění a věd USA a od té doby také rozhoduje o udělování Oscarů.

Filmy Signe Baumane jsou na mezinárodních filmových festivalech po celém světě velmi žádané a oceňované.

V rytmu sexu – Kirby (Teat Beat of Sex – Kirby)

Lotyšsko, USA, Itálie: 2007 1 min 10 s Kresba na papír

Signe Baumane je autorkou 15dílného miniseriálu – vtipného pohledu dívky na zákoutí vlastní sexuality. V tomto díle se zabývá úzkostným strachem z velkých penisů, jež jí namísto rozkoše způsobí obrovskou bolest. Jakýkoli nápadník s větším mužstvím je tak záhy vyprovozen ze dveří. Až jednou přijde ten pravý!

Arnolds Burovs Lotyšský scénárista, režisér a výtvarník Arnolds Burovs se narodil v roce 1915. Studoval na gymnáziu, vyučil se uměleckému řemeslu a zahradnictví, na konzervatoři se učil hře na cello a kontrabas. Na začátku 40. let pracoval jako malíř kulis v Národním divadle a byl uznávaným dekoratérem výkladních skříní v rižských obchodech, zároveň hrál v jazzové skupině. V roce 1944 se díky novinovému inzerátu stal výtvarníkem a později scénografem Loutkového divadla. V letech 1948-53 studoval režii na divadelní fakultě Lotyšské státní konzervatoře. Již v roce 1950 nastudoval první loutkové představení a poté se stal hlavním režisérem Loutkového divadla. Na konci 50. let začal získávat za svá nastudování loutkových her mezinárodní ocenění. V roce 1966 založil v Rižských filmových ateliérech studio loutkového filmu, kde natočil první lotyšský animovaný film Kykyryký. Pracoval zde 24 let, natočil 40 filmů a stal se tak zakladatelem lotyšské loutkové animace. V roce 1995 obdržel Burovs lotyšské státní vyznamenání – Řád tří hvězd. Arnold Burovs zemřel v roce 2006, v nedožitých 91 letech.

První lotyšský animovaný film Kykyryký  je dílem zakladatele lotyšské animace Arnolda Burovse. Film je natočen na motivy lotyšské národní pohádky a vypráví o bohatém muži, který ukradne kouzelný mlýnek chudému zemědělci. Tomu se ale podaří dostat ho zpět díky pomoci věrných přátel – pejska a kohouta.

Roze Stiebra se narodila v roce 1942 v Rize. Studovala na Státním divadelním, hudebním a kinematografickém institutu v Petrohradě. V roce 1969 založila v Lotyšské televizi studio animovaného filmu. Jako scenáristka a režisérka vytvořila krátké i celovečerní animované filmy. Osm jejích filmů obdrželo ocenění na mezinárodních festivalech animovaných filmů v Lotyšsku i ve světě: v Káhiře, ve finském Oulu, Kyjevě, Petrohradě a jinde.

Od roku 1995 je producentkou reklam, animovaných i dokumentárních filmů, od roku 1999 je prezidentkou studia animovaných filmů DAUKA. V roce 2003 dostala Roze Stiebra lotyšské státní vyznamenání Řád tří hvězd.

Sedí pohádka na prahu (Sēd uz sliekšņa pasaciņa)

Sovětský svaz: 1987 9 min 44 s Kresba na papír

Krásná víla vysílá skřítka na dlouhou cestu, na níž ho čeká setkání s duchy, průlet prostorem a zrození z imaginativní mušle. Krátký animovaný snímek doplňuje lotyšská píseň.

Askolds Saulītis Režisér a producent  (1966) natočil první film už v 8. třídě – jednalo se o sérii diapozitivů s plastelínovými figurkami. V roce 1987 se rozhodl, že chce pracovat ve filmových ateliérech v Rize, vydal se do Rigy a stal se filmovým pomocným pracovníkem a současně jako amatér začal tvořit experimentální hrané filmy. Jeden z těchto filmů – XXX (1989) – získal hlavní cenu na Baltském festivalu nezávislých filmů, a film Opera (1991) byl oceněn na filmovém festivalu v polském Gdaňsku. V roce 1990 začal pracovat jako asistent režiséra, režisér a kameraman ve filmovém studiu Kaupo, točil reklamy. V roce 1993 natočil první dokumentární film Kdo žije v komunálních bytech (Kas dzīvo komunalkā). Na dokumentárních filmech pracoval i ve studiu F.O.R.M.A. a Rija. V roce 2000 založil vlastní filmové studium Subjektiv Filma.

Jednoho dne si muž uvědomí, že se nachází přímo uprostřed pekla „rodinného“ života. Jak je to vůbec možné, klade si otázku? Všechno začalo v lepších časech v muzeu moderního umění, kde potkal nádhernou ženu. Ach, jak je krása pomíjivá!

V sérii o ženské sexualitě se tentokrát dívka zabývá mužskou touhou, aby ženy chodily bez kalhotek. Ve velmi názorných a zároveň díky nadsázce vtipných situacích se probírá, kde všude je nepřítomnost kalhotek zásadní.

Nils Skapāns  se narodil v roce 1969. Je jediný, kdo se v Lotyšsku věnuje plastelínové animaci, a navíc je zářivým příkladem talentovaného samouka, jelikož má pouze středoškolské vzdělání a všeho dalšího dosáhl díky své cílevědomosti. Po škole a vojně začal pracovat jako kameraman ve studiu animovaného filmu Dauka. V roce 1993 se přemístil do studia loutkových filmů Animācijas brigāde, kde již zcela samostatně – jako režisér a spoluautor scénáře – vytvořil seriál Munks a Lemijs (Munks un Lemijs). Brzy poté získal hlavní cenu poroty na festivale v Berlíně (1995). Pomalu se začal odkloňovat od tradiční stylistiky tohoto animačního studia a zkoušel využívat nové materiály (např. dřevěné detaily, 2000) a poté už objevil plastelínu. V roce 2002 při tvorbě filmu Hrad z písku (Smilšu pils) založil Skapāns samostatné studio loutkového filmu Nilsons v rámci Studia Jurise Podniekse. V roce 2005 vytvořil svůj první animovaný film pro dospělé a v roce 2008 objevil pro animovaný film další nový materiál – společně s umělkyní Vitou Valdmane natočili film Zamávej křídly (Sasit spārnus), ve kterém byli hrdinové vyrobeni z keramiky.

Jeho filmy obdržely ocenění na festivalech v Lotyšsku, Litvě, Indii, Francii, Polsku či v Chicagu, v roce 2000 získal cenu za nejlepší animovaný film na Mezinárodním festivale filmů pro děti a mládež ve Zlíně.

Myslíte si, že předsudky jsou vlastní pouze lidem? Ve skupině tučňáků se náhle objevuje jedinec naprosto odlišný od ostatních. Pod černým frakem totiž skrývá pestrobarevné „trenýrky“. Zbytek davu ho div nezlynčuje, když tu se začne ukazovat, že „trenýrky“ mají možná i ostatní.

Vizuálně poetický příběh o tom, jak vznikly ženy, jak unikají z tohoto světa a nakonec o jejich setkáních s Mužem – skrze lásku a smrt. Z kouzelného měsíčního srpku se spouští bandáž, z níž se na trávě vyloupne ženské tělo…

Vladimir Leščiov se narodil v roce 1970 v lotyšském Daugavpilsu. Je to režisér, výtvarník, animátor, producent a jeden z čelních představitelů současného lotyšského animovaného filmu. Po studiích v Rize a ve Švédsku založil v orce 2007 animační studio Lunohod. Se svými autorskými snímky, které vynikají jedinečnou kreslenou animací, sklízí pravidelně úspěchy na mezinárodních filmových festivalech. Z festivalu AniFest si odnesl v roce 2007 cenu za nejlepší krátký film – Ztraceni ve sněhu (Zuduši sniegā). Tento jeho čtvrtý film byl oceněn také na festivalech v Polsku, Austrálii, USA, Velké Británii a Francii.Leščiov vyrábí své filmy zcela sám – je režisérem, autorem scénáře, animátorem, kameramanem i producentem. V roce 2011 byl na AniFestu v mezinárodní porotě a byla zde uvedena celá jeho retrospektiva.

Nespavost (Bezmiegs)
Lotyšsko: 2004 7 min Kresba na papír
Film Nespavost je třetí Leščiovův film. Byl uveden na více než 50 mezinárodních festivalech a přehlídkách a získal 14 cen, čímž se stal nejúspěšnějším lotyšským filmem. Přichází v noci jako kočka a krade mu spánek dokud ji nenakrmí. Vše, co potřebuje, je trochu mléka, které jí přinese někde na rozhraní mezi spánkem a realitou. Jmenuje se Nespavost.

Jurģis Krāsons je v současné době nejproduktivnějším tvůrcem hraných filmů v Lotyšsku. Od roku 1989 pracoval v Muzeu dekorativně užitého umění, ale věnoval se i hudbě se skupinou Rīgas Viļņi (Rižské vlny) a točil televizní klipy. Koncem 90. let se začal aktivně věnovat kinematografii – animoval film Klára a Rubinšteins (Clara un Rubinšteins, 1999), podílel se na krátkých i celovečerních filmech, následovala spolupráce na filmu Miky Kaurismäkiho (Honey Baby, 2004). V roce 2004 začal spolupracovat s Lailou Pakalniņou, nejznámější lotyšskou režisérkou hraných filmů, a od té doby se podílí na všech jejích filmech. V roce 2006 se Krāsons začal věnovat animované režii.

V podivném Prostoru, který jako jeden z mála zůstává bez vlivu světové globalizace, žijí zvláštní tvorové. Do Prostoru přilétá létající kulatý ježek ve snaze nalézt novou globální značku a najednou se objeví vliv černé bedny…

Jānis Cimermanis se narodil v roce 1950. Již ve škole se nadchl pro divadlo, chtěl se stát hercem, ale neobstál u přijímacích zkoušek. Byl pomocným režisérem v redakci filmů pro mládež v Lotyšské televizi (1971-72), učil se hrát v hereckém studiu rižského Loutkového divadla (1972-73), kde poté působil jako loutkoherec. V roce 1980 úspěšne dokončil studia režie loutkového divadla na Leningradském divadelním, hudebním a kinematografickém institutu. Poté se vrátil do Loutkového divadle, kde se stal režisérem (1980-84). V roce 1984 ho pozval Arnolds Burovs do studia loutkového filmu v Rižských filmových ateliérech, kde byl nejprve loutkohercem a poté zde v roce 1985 debutoval jako režisér. Natočil několik desítek filmů. V tandemu s producentem, scenáristou a výtvarníkem Mārisem Putniņšem vytvořil populární seriál. Cimermanis režíroval také jeden celovečerní film a napsal jednu divadelní loutkovou hru.

Lotyš (Latvietis)

Lotyšsko: 2007 8 min 51 s Loutky

Před dřevěný srub vyjde muž a s úžasem hledí na rychle se odvíjející historii celého Lotyšska. Křižáky střídají králové, carové, vojáci, dělníci v čele s Leninem, ale i Hitler, jenž vysílá vojáky na západní frontu. Pokračují „bratři“ ze SSSR a konečně znovuzaložení vlastní republiky.