Zdeněk Miler

Český animovaný film přišel 30.listopadu 2011 o jednoho ze svých nejvýznamnějších představitelů. Zemřel Zdeněk Miler (1921 – 2011), který si díky své celosvětově známé postavičce vysloužil přízvisko otec Krtečka. Jeho ikonický Krtek se objevoval od roku 1957 v desítkách epizod, byl distribuován do mnoha zemí a dostal se i mimo naši planetu v raketoplánu Endeavour. Dílo Zdeňka Milera bylo z velké části věnováno dětem, vedle Krtka tu byl ze seriálů Cvrček a také Štěňátko. V solových krátkých filmech pak například Kohoutek a slepička (1953) či Sametka (1967, oceněná mimo jiné Lvem sv. Marka v Benátkách). Bohužel jen málo se ví o jeho tvorbě pro dospělé.

Byl to jeden z našich nejvýraznějších výtvarníků, v podstatě každý jeho snímek charakterizuje velmi propracovaná kresba či jiná výtvarná technika. Stejně jako byly dokonale prokreslené jeho ilustrace i filmy pro nejmenší, nejinak tomu bylo i u ostatní tvorby. Jak si všímá Eduard Hofman ve svém článku věnovaném Zdeňku Milerovi: „U Milerova kresleného filmu cítím zřetelně větší důraz kladený na to, že je kreslený, než že je to film.” (Film a doba, 1965)

Než se dostal přes Baťovi zlínské ateliéry k samostatné režii, byl totiž vystudovaným výtvarníkem. Absolvoval Státní grafickou školu a studoval na UMPRUM, kde jeho pedagogy byli například grafik Jaroslav Benda či malíř Antonín Strnadel. Potom, co se ve vznikajícím studiu Bratři v triku vyučil jako animátor tím, že například oživoval Tnkovy kresby, se tato průprava výtvarníka projevila hned v jeho prvním vlastním filmu. Byla to adaptace Jiřího Wolkera – O milionáři, který ukradl slunce (1948), zde měl Zdeněk Miler poprvé u filmu na starosti jak výtvarno, tak i režii. Téměř se zde sice oprostil od barev, pro jeho pozdější tvorbu tolik charakteristických, zato však zvolil šrafovanou, oživlou grafiku. Ponurá, ale jemně propracovaná vizuální složka přesně doplňovala apokalyptickou Wolkerovu pohádku. Už zde se objevují typické prvky, které budou společné pro trojici jeho filmů pro starší publikum. I v Rudé stopě (1963) a Romanci Helgolandské (1977) se objevují zvláštní úhly záběrů a detaily, které by mohly bez problémů samostatně viset v galerii. Nájezdy na nejrůznější složky obrazu tu nejsou využívány jen pro zpestření, ale dostávají diváka dovnitř příběhu. V žádném z těchto filmů není komentář, a tak tu má velkou úlohu vždy působivá hudba. U Milionáře od Jana Kapra, v Rudé stopě a Romanci pak od Luboše Fišera. Animace je tu vzhledem k náročné technice často velmi úsporná.

Zvláštní cena předsedy benátského Biennale za novou techniku pro Milionáře byla jen první z mnoha, které následovaly. Zároveň byla důležitým potvrzením inovativní cesty, kterou si Miler tak brzy po válce a v Disneyovské nadvládě vybral. Je myslím zcela příznačné, že si právě jeho návrh loga s kluky v pruhovaném triku vybral jeho tehdejší šéf Jiří Trnka jako symbol studia, které se proslaví zcela novým přístupem k animované tvorbě.

V roce 1958, rok po snímku Jak Krtek ke kalhotkám přišel, jež odstartoval příběh, který všichni dobře známe, Miler natočil Měsíční pohádku. Tento film, více než kterýkoliv jiný charakterizuje autorovu specifickou tvorbu pro děti plnou jedinečné poetiky. Vedle Krtečka pro nejmenší a trojlístku zmiňovaných filmů u něho najdeme také „střední“ cestu, kdy je dětský film ozvláštněn tak, že je přitažlivý i pro dospělé. V Měsíční pohádce je to střet dvou neslučitelných světů, co z filmu i po půl století tvoří mystické dílo. Namísto obligátních zvířecích hrdinů je Měsíční pohádka příběhem ledového panáčka, kterého stvořil mráz na okenním skle, a panenky z dětského výkresu ležícího pod oknem. Odlišné výtvarné řešení obou jejich světů je nejen nápadité, ale i významově nosné. Už na první pohled je dětem jasné, že ani jeden nedokáže žít ve světě toho druhého.” (Michaela Mertová, MF Dnes 2007)

Když jsme Zdeňka Milera na jaře navštívili před letošním AniFestem, kde byl spolu s jinými zařazen do programu věnovaného klasikům české školy animace, chtěli jsme se s ním poradit, který ze svých filmů by na AniFestu uvedl nejraději. Hovořili jsme o jeho méně známé tvorbě a on vzpomínal, že si chtěl tenkrát od Krtka a tvorby pro děti odpočinout a tak se vrhl na filmy jiného ražení. Rozmýšlel se mezi Sametkou a Rudou stopou. Právě proto, abychom upozornili na jeho odlišnou tvorbu, náročnou technologii a neprávem opomíjený film, dohodli jsme se s ním tenkrát na vysoce humanistické Rudé stopě. Příjemná prosluněná návštěva byla nezapomenutelným zážitkem, ve shodě s pocitem z jeho upřímně mírumilovných obrazů lepšího světa (fotografie z návštěvy najdete v galerii AniFestu).

Video z jarní návštěvy organizátorů AniFestu u Zdeňka Milera (natočili Vojtěch Spěvák, Pavel Horáček & Malvína Toupalová, střih Kristýna Toupalová):

Výběr z filmografie a ocenění

• 1948 O milionáři, který ukradl slunce

Zvláštní cena předsedy Biennale Giovanni Pontiho – Benátky 1948

• 1948 Červená Karkulka
• 1950 Brigáda
• 1951 Kdo je nejmocnější
• 1953 O makovém koláči
• 1953 O kohoutkovi a slepičce
• 1955 Sněhulák
• 1955 Přepadení
• 1955 Veselé Vánoce
• 1957 Jak krtek ke kalhotkám přišel

Hlavní cena v kategorii filmů pro nejmenší děti – Benátky 1957
Hlavní cena Cendrillon pro děti a mládež – Benátky 1957
Velká cena v kategorii filmů pro nejmenší děti – Montevideo 1958

• 1958 Měsíční pohádka

Cena filmové kritiky – Mar del Plata 1959
Stříbrná plachta za nejlepší krátký film – Locarno 1960

• 1960 Série o štěnátku
• Jak štěňátko dostalo chuť na med
• O štěňátku
• Jak štěňátko chtělo malé pejsky
• Jak sluníčko vrátilo štěňátku vodu
• Zvědavé štěňátko
• 1961 O nejbohatším vrabci na světě
• 1963 Rudá stopa
• 1963 Krtek a autíčko (následuje cca 50 epizod)
• 1965 O čtverečce a trojúhelníčkovi
• 1967 Sametka

Cena Lva sv. Marka – Benátky 1968
Hlavní cena Zlatý pelikán – Mamaia 1968
Cena za nejlepší krátký film – Rimini 1968
Zlatá medaile – Teherán 1968
1. cena v kategorii a Cena obecenstva – Cannes 1969

• 1977 Romance Helgolandská
• 1977 – 1979 Série o cvrčkovi
• Cvrček a stroj
• Cvrček a pavouk
• Cvrček a housličky
• Cvrček a slepice
• Cvrček a pila
• Cvrček a bombardón
• Cvrček a basa
• 1982 Krtek ve městě

1. cena – Západní Berlín 1985
Čestné uznání – Chicago 1984

• 1987 Krtek a medicína

Hlavní cena dětské poroty – Tomar 1989

• 1988 Krtek filmová hvězda

Výběr z ilustrací:

• Pavouček Provazníček (Inka Ciprová)
• Cesty formana Šejtročka (Václav Čtvrtek)
• Kubula a Kuba Kubikula (Vladislav Vančura)
• Pohádkový dědeček (Eduard Petiška)